Čtvrtstoletí v sedle Jawy 350/634 - Milionář Jára

Středa, 10 Únor 2010 02:41

Když jsem se před již více než 15 lety poprvé setkal s Jardou Šímou, dokončoval svých prvních 100 000 km v sedle velkého motocyklu, Jawy 350/634. Už tehdy bylo jasné, že motocykl mu učaroval a jízda na něm se stala jeho životem. Ale že to dotáhne na milionáře, to bych tenkrát opravdu neřekl.

Dvě čísla zpět jsem v editorialu zmínil neobvyklý kousek našeho kamaráda, kolegy, cestovatele, a jak rád dodávám, dobrodruha Jardy Šímy. Věřím, že si tento ojedinělý výkon zaslouží, abych se k němu vrátil a napsal o Jardovi trochu víc. Jistě tušíte, že mluvím-li o něm jako o milionáři, není řeč o penězích, ale o kilometrech. Tím milionářem ve smyslu financí ani netouží být. Stačí mu nashromáždit tu nejnižší možnou finanční částku, se kterou by se někdo nevydal třeba ani do Tater, a už vyráží do dalekých krajů. S minimálními nároky je schopen vydržet na cestách i dlouhé týdny. Spát pod stanem nepovažuje ani dnes v jeho třiapadesáti letech za něco podřadného a ve chvílích, kdy není na cestách, je spokojen s panelákovým 2+kk. Jak sám říká, je to sice někdy frustrující, vidět své kamarády a spolužáky, kteří se dopracovali k rozlehlým rodinným domům s bazény, kurty, a k tomu mnohdy vlastní ještě chalupy či jiná letní sídla, ale právě volnost pohybu spojená s motocyklem, kdy je člověk blíže lidem i přírodě, má pro něho mnohem větší kouzlo.

Ze čtyř na dvě
Nepočítám-li mládí na Jawě S-11 a později Pionýru Jawa 20, byl Jarda vychováván svým otcem pro čtyři kola. Dětství strávené ve Fiatu 600 a služební jízdy v kabině poválečné Ereny a později východoněmeckého Roburu zřejmě poodhalily kouzlo dálek a formovaly ho natolik, že dva roky vojny si nedovedl představit jinak než za volantem. Jen nutnost vstupu do strany (rozuměj komunistické) ho nakonec odradila od vyhlédnutého povolání. Nebýt této kdysi tak důležité podmínky, točil by možná dodnes velkým volantem v kabině náklaďáku, označeného písmeny TIR. Touha po dálkách v něm ale zůstala. Ještě před svatbou zjistil, že výlety Škodou 100 jsou ztrátou času, Lence bylo buď špatně, nebo usnula. Zcela jinak tomu ale bylo na společném sedle Pionýra. Tam byla každá zatáčka vítaná a radost z jízdy prožívali oba. Pionýr ale nebyl pro dva dospělé tím pravým, a tak začalo shánění kontaktů, aby se mladí manželé dostali ke zboží, které si chodili vyhlížet do Bílé Labutě. Ano, správně, byla to Jawa 350. To jediné, co zde tehdy bylo, tedy díky zvýšeným dodávkám do Sovětského svazu vlastně nebylo. Psal se ale rok 1984 a láhev koňaku dokázala mnohé. Dodnes Jarda vzpomíná na paní, která ho při placení 10 500 Kčs složenkou na týnecké poště zrazovala od koupě slovy: „Nebuďte blázen, mladý pane, za ty peníze máte slušně ojetou škodovku.“

Stále v sedle
Poznávací okruhy se stále zvětšovaly, až přišel rok 1986 a s ním měsíc trvající cesta tehdejší Jugoslávií. Definitivní zlom přišel hned další rok, manželé si rozdělili devizový příslib a Jawa vyrazila do Francie. Přes Paříž až k Atlantiku (cílem byl Le Mont Saint-Michel) a zpět podél řeky Loiry s jejími úchvatnými zámky. Potom už jenom touha dočkat se každým rokem srpna a vyrazit za hranice všedních dnů, nikoli však s Čedokem, ale odkázáni sami na sebe. A když to nešlo na západ, tak klidně na východ. Ovšem rok svobody (1989) se kvapem blížil. V roce 1993 se o Jardovi dozvěděli pánové z České motocyklové federace. Jistě si řekli, to je ten správnej blázen (kdo z vás by se v lednu vydal do Španělska, aby celé Německo projel po ledových cestách s nohama na zemi), co nám vyjezdí nějaké body, a nemýlili se. Sportovní mototuristika Jardu zasáhla naplno, a to byl také důvod, proč jsme se my dva vůbec setkali. Spojení návštěv bodovaných akcí a reportáží z cest bylo nasnadě a v Motocyklu, kde jsem tehdy působil, se tak začaly objevovat poutavé cestopisy. Jen tak letmo vzpomenu Norsko nebo Sicílii (Jawa 250), Anglii (Husqvarna LT 610), Rumunsko (XT 600) nebo Pobaltí (NX 650). Zde už vidíte, že se Jarda stal plnohodnotným členem redakce, a zapůjčené motocykly procházely při těchto cestách náročným testem. Samostatnou kapitolou jsou potom jeho testy dlouhodobé. Příkladem za všechny je legendární test Hondy Africa Twin na 200 000?km s rozebráním a kontrolou stavu v jeho polovině.

Ovlivněn Dakarem
Právě v sedle XRV750, které už mělo najeto přes 160 000 km, se vydal, společně s Lenkou a celou dakarskou rallye, poprvé do hlavního senegalského města, Dakaru. A potom ještě čtyřikrát. Nejen Sahara, ale celý africký kontinent se mu stal velkou výzvou, a není rok, aby tam nezavítal. Je jasné, že kilometry rychle přibývaly. Jak by také ne, Jarda jezdí každoročně nějakých 50 000–60 000 km, ale byly i výjimky, v roce 2008 se mu podařilo najet téměř 73 000 km (viz tabulka). Pečlivě vedené údaje naznačovaly, že letos by TO mohlo přijít. Cestou z Moldávie se počet ujetých kilometrů v sedle mnoha motocyklů zarovnal na rovný milión. Následovala redakční oslava a potom ta oficiální na Šalamounce. Ve středu 23. září, za přítomnosti novinářů, kolegů a kamarádů, slavnostně symbolicky proťal v sedle motocyklu Harley-Davidson XR1200 miliónovou metu, představující pětadvacetinásobné objetí rovníku nebo bezmála tři cesty na Měsíc. Co k tomu říci. Tak vypadá vášeň. A že to Jardu neustále baví, dokazuje nejlépe asi to, že od oslavy neuběhly ještě ani tři měsíce a z toho druhého miliónu už „ukrojil“ deset tisíc.

Zdroj: Supermoto 01/10
Autor: František Gorczyca