Victoria Swing byl zajímavým a neobvyklým pokusem o motocykl, který měl zaujmout uživatele co nejjednodušší obsluhou. Trend směřující k poloautomatickému ovládání byl v padesátých letech velmi zřetelný. I u nás se projevil konstrukcí odstředivé spojky u motocyklů Jawa, o které jsme již v minulosti psali.
 Slovo Victoria se pro svůj význam velmi často využívalo pro označování čehokoliv. Neunikla tomu ani vozidla. Nejdříve tak byla označována jízdní kola norimberské firmy Maxe Frankenburgera a Maxe Offensteina, založená v roce 1886. Později i motocykly. Nebyly samy, značku Victoria nesly později i motocykly jedné skotské firmy, jež ovšem s tou v Německu neměla nic jiného společného. Značce Victoria je nutné přiznat určitý smysl pro novátorství a během své existence využívala služeb mnoha konstruktérů a nákupu různých komponentů od ostatních výrobců, aby co nejvíce své konstrukce oživila. Pozoruhodnými kreacemi byly např. modely Victoria KR 9 z roku 1937 s kompletním krytováním, V 35 Bergmeister z roku 1951 nebo skútr Peggy z roku 1953. Poslední neobvyklou konstrukcí této značky byla Victoria Swing. Jejím tvůrcem byl Norbert Riedel, původně letecký konstruktér. Jeho smysl pro aerodynamiku byl i na tomto výrobku znát. Měl to být pohodlný motocykl do města.
Poprvé se představil v roce 1955 a ihned vzbudil pozornost na svou dobu neobvyklou a moderní konstrukcí. Kombinoval vlastnosti motocyklu a automatizovaného skútru, což, jak ukázal čas, je koncepce životaschopná. Pohonná jednotka tvořila až k zadnímu kolu kompaktní celek. Téměř horizontální, vzduchem chlazený dvoudobý jednoválec s vrtáním 65 mm a zdvihem 60 mm o objemu 197 cm3 dosahoval výkonu 11,5 k při 5300 otáčkách. Motor tvořil jeden celek s ramenem z lité oceli, které ukrývalo sekundární převod zcela zapouzdřeným válečkovým řetězem s excentricky napínanou kladkou. Spolu s jednoduchým litým ramenem na levé straně tvořil zadní kyvnou vidlici. Celá jednotka byla uložena otočně v rámu na čepu umístěném pod klikovou skříní, takže při propérování se motor rovněž pohyboval. Čep byl uložen pružně v silentblocích. Primární převod zajišťovalo soukolí se spirálovým ozubením. Vně hnací hřídele byl umístěn generátor Noris o výkonu 60 W s regulátorem a komponenty zapalování. Třílamelová spojka pracovala v olejové lázni.
Čtyřstupňová převodovka zvláštní konstrukce dovolovala poloautomatické řazení, ovládané tlačítkem na levé straně řídítek. Princip spočíval v silném čtyřdílném prstencovém elektromagnetu, který působil na ovládací tyčku. Ta byla jedním koncem uložena uvnitř elektromagnetu, opačný konec se pohyboval v duté hnací hřídeli a zasouval ocelové kuličky zevnitř do jednotlivých ozubených kol navlečených na hřídeli. Systém pracoval tak, že tlačítkem se postupně uzavíral elektrický obvod v příslušné části elektromagnetu, který tím vymezil polohu ovládací tyčky. Ta zaaretovala příslušné, do té chvíle volné kolo s hřídelí. Toto zařízení fungovalo vcelku spolehlivě, bylo nutné ovšem dbát na dobrý stav akumulátoru.
 Podvozek motocyklu Victoria Swing tvořil uzavřený dvojitý trubkový rám, v zadní části svařený s plechovými výlisky. Zadní blatník tvořil integrální součást rámu. Přední vidlice byla lisovaná, zvnějšku opatřená plechovým krytováním. Kolo bylo vedeno dvojicí krátkých kyvných ramen. Odpružení vidlice obstarávala centrální pružina s hydraulickým tlumičem, umístěná před hlavou řízení, jež bylo vybaveno třecím tlumičem. Odpružení zadního kola zajišťovala dvojice nastavitelných pružicích jednotek s hydraulickým tlumením. Motocykl byl koncipován jako pohodlný dopravní prostředek s maximální ochranou cestujících před nepohodou. Proto kromě standardních hlubokých blatníků a malého ochranného krytu řídítek bylo možné dokoupit kryt pohonné jednotky a chrániče nohou. Motocykl byl vybaven 16“ koly s pneumatikami 16x3,25“. Čelisťové brzdy o průměru 180 mm na obou kolech patřily k přednostem podvozku. Motocykl byl trochu krátký a zdál se vysoký. Rozvor činil 1244 mm a výška sedla 740 mm. Celková hmotnost stroje dosahovala 130 kg a spotřeba paliva s karburátorem Bing o průměru 24 mm se pohybovala kolem 4 litrů na 100 km. Hranice maximální rychlosti byla těsně pod 100 km/h.
Jízdní zkušenosti s tímto strojem byly převážně pozitivní. Docela pohodlná oddělená sedla, příjemný motor s velmi dobrým výkonem při zvolené kubatuře, velmi tichý chod díky přesnému obrobení součástí a účinnému tlumiči výfuku a účinnost brzd byly velmi dobře hodnoceny. Nezvyklý způsob řazení převodových stupňů se po čase změnil v příjemný zážitek. Motocyklu Victoria Swing se nedá moc co vytknout, ale přišel už zřejmě v nesprávnou dobu. O tomto motocyklu jeden anglický recenzent napsal: „Mnoho motocyklů bylo zapomenutelných, a také se na ně zapomnělo. Na Victorii Swing se vzpomíná, protože byla jiná. Jaký lepší epitaf může motocykl mít?“
Značka Victoria se v roce 1958 stala součástí koncernu Zweirad Union. V roce 1966 zanikla.
Zdroj: Supermoto 01/10
Autor: M. Straka
 |
Mezi oblíbené
RSS/XML
RSS feed komentářů