Flattrack je jednou z nejstarších forem motocyklového soupeření. Tato disciplína, které se někdy také říká „dirttrack”, zaznamenala rozmach v USA po druhé světové válce, kdy odvážní muži na poměrně málo upravených motocyklech sváděli souboje na hlinitopísčitých oválech, v driftu, v rychlostech kolem 160 km/h.
 Ačkoli obdobné závodění bylo k vidění již v meziválečném období, právě po návratu veteránů z Pacifiku a Evropy se vyrojily nesčetné tratě o délkách 400–1600 metrů, někdy se jezdilo (a dodnes i jezdí) rovněž na asfaltu, aby byla prověřena všestrannost jezdců i strojů. Ze stejného důvodu se jezdí také „TT“, supermoto připomínající trati, kde se vyskytují rovněž pravostranné zatáčky a skoky.
V současné době jezdí většina profesionálních týmů dva různé stroje, které se nasazují právě podle délky a povahy trati. Jednoválce jsou lehčí a logicky se používají na ovály krátké a TT, zatímco na 800 m a delších tratích může vyniknout točivý moment a top speed, jíž oplývají dvouválce. Právě na tomto typu tratí kraluje tradičně značka Harley-Davidson, zejména s modelem XR750, který sbírá vavříny v tomto sportu již několik desetiletí. Flattrack byl – jako dostupná disciplína, kde záleží v první řadě na umění a odvaze jezdce – první závodní zkušeností jezdců jako Nicky Hayden, Colin Edwards, Kenny Roberts jr., Wayne Rainey, Kevin Schwantz, Eddy Lawson nebo Casey Stoner, které dobře známe z mistrovství superbiků nebo MotoGP.
U nás uvidíme tuto klasickou motocyklovou bitvu v rámci dvojzávodu nazvaného Flattrack Weekend 2010, 5. a 6. června 2010. Tucet jezdců na dráze najednou, finálové jízdy až na 20 (!) kol a nájezdy do zatáček bez brzd zažijeme v sobotu 5. června v Mariánských Lázních a v neděli 6. června poprvé i ve Slaném, kde v rámci závodního odpoledne oslavíme i 60 let existence světoznámé slánské ploché dráhy. A u toho by žádný motocyklový nadšenec neměl chybět!
 Plochá dráha Slaný – 60 let
Jako rodák z Královského města Slaný a jako nadšený propagátor svého města, jehož znak jsem vynesl až pod Everest a projel s ním kus světa, nemohu jen tak přejít významné výročí plochodrážního motocyklového sportu v našem krásném městě. Tento květnatý úvod bych možná ještě měl doplnit popisem svého prvního setkání s magory, o kterých se říká, že umějí točit jenom doleva. Můj tatínek celý život pracoval v oblasti propagace a některé fenomény ho provázely celý život. Jedním z nich byla plochá dráha. A tak jsem na dvorku vyrůstal mezi obřími transparenty, na nichž driftovali jezdci a od levé okované boty jim odletovala škvára. Ty táta maloval polosuchým štětcem a nechyběla na žádném jeho zobrazení nebo grafice, stejně jako trojúhelníkový znak Baterie Slaný na prsou jezdce. Jak léta šla, pomáhal jsem vybarvovat, malovat a posléze jako tiskař a absolvent grafické školy i tisknout a navrhovat plakáty. Pamatuju si, jak mě doslova omámila vůně spáleného paliva na oválu i odletující škvára. Do nádrží mopedů a pincků jsme si přidávali ricinový olej, aby nám to taky tak frajersky smrdělo. Majstr, Špinka, Klokočka, Verner, Kasper, Štancl – to byly naše klukovské idoly. V desítkách tisíc hlasů diváků ty naše řvaly ještě o několik decibelů hlasitěji. Byli jsme na naše jezdce hrdí, stejně jako na náš světoznámý stadión s večerním osvětlením. No, a najednou je slánské ploché dráze 60 let, těm klukům na fichtlech je taky o pár let víc a je na nich, aby nejen sladkobolně vzpomínali, ale také tu mašinu pomohli roztlačit do další rozjížďky. Takže – plnej plyn a jedeme dál!
Všechno to vlastně začalo už 1. 12. 1922. Toto datum s magickými dvojkami má na svědomí založení Moto Clubu Slaný. Ten pravidelně organizoval závody motocyklů a automobilů do vrchu, ve kterých dnes vytrvale pokračuje pan Václav Bečvář se svým Orion Clubem (Orion – motocykly a letecké motory, slavná slánská továrna!). Po roce 1948 v této tradici pokračoval AMK ČSR. Předseda jeho slánské pobočky, pan Jiří Růžička, byl také členem Ústřední sportovní komise. To byl důležitý moment, který později sehrál důležitou roli při prosazování jeho nápadu – vybudovat ve Slaném plochodrážní stadión. V té době byly totiž podporovány spíše branné sporty – mezi ty plochá dráha rozhodně nepatřila. A tak parta nadšenců z klubu pod vedením pana Antonína Jelínka (pozdější předseda klubu – pamatuji se na jeho klobouk a modrého stejšna) zahájila v místě vrakoviště aut výstavbu. Dne 13. srpna 1950 už burácelo na startu trati s mantinely na dřevěných kůlech osmnáct motorů plochodrážních motocyklů jezdců z celé republiky. Fandit jim přišlo deset tisíc nadšených diváků. Ředitel závodu pan Antonín Libecajt a jeho tým odvedli perfektní práci, která byla hodnocena stejně pozitivně jako nová dráha (patřila k nejdokonalejším v Čechách).
 A pak už to šlo ráz na ráz a ač je to neuvěřitelné, slánská plochá dráha neztratila na tempu dodnes. Bojuje, pravda, stejně jako jiné slavné okruhy s pohodlností diváků, které zhýčkala televize. Někdy také s pohodlností potenciálních sponzorů otevírat peněženky – nebo nedej bože trezory! Ale bojuje statečně a tituly z posledních let to potvrzují. Jedna z věcí, které kromě entuziasmu další generace nadšenců neztratila, je úcta k tradici a důvěra. Ve spojení s patriotismem to velmi pomáhá. Takže citelně pomáhá také samo Královské město Slaný. Jsem moc rád, že mohu být u toho a že 60 let oslavíme vzrušující exhibicí americké ploché dráhy. Do Slaného přijedou nadšení jezdci, kteří jezdí evropský pohár. Doufám, že příště mezi nimi bude i český jezdec – to berte jako výzvu!
Zdroj: Supermoto 04/10
Autor: Standa Berkovec, Jiří Kolář
 |
Mezi oblíbené
RSS/XML
RSS feed komentářů