Už při svém představení sklidila velkou pozornost novinka pro rok 2001, cruiser Honda VTX1800. Nebylo divu, spolehlivý stroj vyjížděl z každé křižovatky jako král silnic a ve své době disponoval jeho kapalinou chlazený V-twin největším objemem.
Ještě teď, když si vzpomenu na své první setkání s tímto japonským silákem, napadá mně jediné slovo, totiž respekt. V motocyklovém světě bylo jeho představení doslova událostí roku. Jasně, později přišly motocykly s ještě větším objemem, vývoj prostě nezastavíš, ale tenkrát to bylo poprvé, co jsem nasedal na stroj s větším motorem, než měla valná většina u nás se pohybujících automobilů. Přitom pověstná vyváženost tohoto obra činila z jízdy opravdový požitek, uvědomovali jste si sílu motoru pod sebou, ale ovladatelnost tím za jízdy nebyla poznamenaná. Kapalinou chlazený vidlicový čtyřdobý motor s rozvodem OHC, s válci svírajícími úhel 52 stupňů a objemem 1795 cm3, měl maximum 107 koní výkonu a 163 Nm točivého momentu, což jsou, uznejte sami, na tuto kategorii motocyklů dodnes úctyhodné parametry. Však také každý ostrý rozjezd vyvolával vlnu adrenalinu v jezdcově krvi.
Honda osadila do velkého VTX řadu nových prvků, především vysokotlaké programované vstřikovací zařízení PGM-FI, nové technické řešení vyvažovacího hřídele s primárním vyvážením s přesazenými čepy, které zvětšovalo účinky použití dvou primárních hřídelů se závažími snižujícími sekundární vibrace. Nová byla také tříventilová hlava válců s dvojicí iridiových zapalovacích svíček nebo mazání se suchou klikovou skříní a zásobníkem oleje umístěným v klikové skříni. Charakteristickým znakem byla jeho kapkovitá linie, která začínala u povedeného předního světlometu se štítkem a táhla se přes sedmnáctilitrovou nádrž k nízko umístěnému sedlu a zadnímu hlubokému blatníku. S polohou nohou na stupačkách pak korespondovalo umístění řídítek a jejich tvar, umožňující pohodlný posaz i jezdcům s vyšším vzrůstem. Základem podvozku byl pevný ocelový rám, zapomínat by se nemělo ani na přední vidlici upside-down, zadní kyvná vidlice byla potom odpružena dvojicí tlumičů.
Dominantním prvkem byl pak bezesporu motor s mohutným žebrováním a nápadný výfuk se zajímavě řešenou koncovkou. Válec motoru skrýval nejdelší ojnici, jakou kdy Honda do té doby vyrobila. Přes úžasné zrychlení při rozjezdu fungovalo všechno překvapivě plynule, bezchybný byl přenos výkonu na zadní kolo. Za zmínku v případě velkého VTX určitě stojí hmotnost, bez náplní činí totiž 320 kg, což znamená, že s plnou nádrží a lehkou slečnou v sedle pojede po silnici zhruba půl menšího automobilu. A když už tu padla zmínka o „velkém VTX“, povězme si, na co je v tom případě vlastně to „malé VTX“. V roce 2003 totiž Honda představila menší sestřičku, model VTX1300S, který vycházel z úspěchu VTX1800, ale jak jsme napsali už před šesti roky, přes modernější prvky třináctistovky, „objem ničím nenahradíš“. Osmnáctistovka se pak v nabídce Hondy objevila naposledy v roce 2007.
Jak to vidí majitelé Jistě, mluví se nejvíc o mohutném cruiseru: „Někdo si možná řekne, že takový mastodont se nevejde do zatáčky, ale musím říct, že se dá i škrtat stupačkama a vodí se velmi lehce,“ ale zapomínat by se nemělo ani na vyhlášenou kvalitu Hondy VTX1800. „Co se týče údržby, stačí pravidelně měnit olej, seřizovat ventily a jednou za rok udělat celkovou prohlídku. Každý rok dostala výměnu olejů a jinak se mně o ni po celou dobu starali vzorně v MCH u Milana Chalupníka. Musím říct, že nás vždy spolehlivě dovezla do cíle a za celou dobu jsem nezaznamenal žádnou poruchu (mimo výměnu spálené spojky, kterou jsem oddělal svojí blbostí při závodech ve sprintu).“ U této kategorie motocyklů dojde často ke srovnání s americkou klasikou, značkou Harley-Davidson. Tady je odpověď majitelů VTX1800: „Občas dostanu otázku od kluků, co jezdí s Harleyem, proč nemám místo Hondy H-D, odpověď je pro mě jasná H-D má možná styl a duši, ale tahle mašina prostě jede.
Dobře startuje, je skvěle dílensky zpracovaná, má obrovský krouťák. A nemluvím o designu, který všude budí pozornost. Neuvažuji o koupi jiného stroje, sice se mi líbí nová Honda Fury, ale ta má objem pouze 1300, a to mi po svezení na VTX prostě nestačí.“ Mnozí majitelé si svou VTX vylepšují, a pokud z toho potom mají ještě lepší pocit než s neupraveným motocyklem, proč ne: „Za celou dobu jsem neměl jedinou závadu, když nepočítám zkorodované konektory na vypínači zapalování na řídítkách, ale to přisuzuji spíš častému mytí. Mám rád čistý styl, tak jsem se oprostil od třásní a kůže. Peníze jsem dal do úprav jako sání s pohyblivou klapkou Kuryakin, výfuky Cobra nebo Power Commander. Zadní kolo jsem osadil oproti původní 180 mm pneumatikou šíře 200 mm. Výkon jsem po těchto úpravách neměřil, ale je znatelný. Když se člověk šikovně poskládá za řídítka, nemám problém s krátkodobou rychlostí nad 220 km/h. Jako výhodu beru pohodlí jak pro řidiče, tak pro spolujezdce. Jezdím občas i s kamarády, kteří mají silniční motorky, a nemám žádný problém s udržením tempa, dokonce je pěkně proháním.“
S VTX se podle většiny příspěvků dá jezdit i na delší cesty, i když někdy pozor na hmotnost stroje: „Jezdím sice hlavně na výlety do 300km vzdálenosti, ale také jednou za rok na pořádnou dovolenou i do zahraničí (většinou Alpy). Tam se po delší jízdě projevuje hmotnost stroje a manipulace na místě je potom v kempu na mokré trávě docela adrenalin.“ Nebo cestování ještě o něco dál: „Se ženou jako spolujezdcem jsme najezdili po Evropě cca 60 000 km. Nejdál na západě – Francie – Saint-Tropez a letos na opačné straně, Černá Hora, Albánie. Dovolenou bez sedla si už nedovedu představit. Jinak každý rok brázdila zatáčky v Dolomitech.“ Tak, chvály už asi bylo dost, nyní ještě (pro větší vyváženost) pár vět o svízelích, které přináší praxe: „Jako vadu vidím slabší brzdy při razantní jízdě, ale když se osadí motorka kvalitním obložením, tak je po problému. Je nutné se také smířit s častější výměnou pneu, zadní měním jednou za sezónu. Také jsou horší jízdní vlastnosti při rychlé jízdě v zatáčkách. Občas musím překontrolovat ložiska na krku řízení, je to přeci jenom těžký stroj. A jako poslední vadu na kráse vidím spotřebu, která se pohybuje až na hranici 11 litrů při pořádném otočení za plyn.“
J. Voleman, 34 let, Nehvizdy Motocykl Honda VTX1800 vlastním již od roku 2005. Díky tomu, že jsem pracoval rok jako mechanik motocyklů, měl jsem možnost svézt se na všem, co mělo dvě kola, od endur až po silniční motorky. Nicméně mě to celou dobu táhlo k chopperům. Na trhu je mnoho motorek, ale vzhledem k mé výšce 186 cm je výběr složitější. Mé požadavky byly jasné: velká motorka, velký objem, velký krouťák a minimální údržba. Patřím mezi lidi, kteří jsou velmi pracovně vytíženi, a nemůžu věnovat údržbě mašiny moc času. Také mám rád možnost klidné jízdy nebo dragsterové odpálení z křižovatek. Honda VTX splňuje vše.
Vlastimil Skořepa, 58 let, Praha 4 Jako asi každý český kluk jsem začínal s motorkama kolem patnácti. Hlavně jsme vše odstrojili, uřízli výfuk a už se jezdilo. Pak jsem dlouhá léta jezdil na číze a velorexu. K motorkám jsem se vrátil v roce 1998, kdy jsem koupil novou Hondu VT1100 Aero, no a po pěti letech jsem koupil VTX1800. V té době to byl jediný „muscle bike“, a navíc jsem ho opravdu chtěl. Líbí se mi, že si tuto motorku může každý upravit dle svého stylu a chutě. Já ji stylizoval do cruiseru – cesťáku. Opatřil jsem jí dvojsedlo Corbin, padací rám, plégo a výfuky Megamuflers Power Commanderem. Nechal jsem ušít podsedlovky a zadní kufr.
Martin Rybín, 56 let, Praha 2 Proč jsem si vybral právě VTX1800? Nic silnějšího na trhu nebylo. Mám ji čtyři roky, mám najeto 45 000 km a jsem s jejími jízdními vlastnostmi spokojen. Nikdy mě nenechala ve štychu. Projel jsem s ní celou Evropu i část Afriky a vždy proběhlo vše bez problémů. Nejraději jezdím na Korsiku. Začínal jsem na Hondě 600 a pak výš a výš až k této nejvyšší variantě. Je to motorka, na které nikdo nebude vypadat blbě jako na H-D, kde i ta největší z nich je dětská hra a člověk je jak vosa na bonbónu. Jsem jezdec samotář i přesto, že na motorkách jezdí skoro celá moje rodina.
Zdroj: Supermoto 12/09 Autor: Ivo Helikar
| MOTOR | | | Typ | čtyřdobý, kapalinou chlazený vidlicový dvouválec (V 52) | | Vrtání x zdvih | 101 x 112 mm | | Rozvod, ventilů na válec | OHC, 3 | | Zdvihový objem | 1795 cm3 | | Výkon | 107 k (79 kW)/5000 1/min | | Točivý moment | 163 Nm/3000 1/min | | Kompresní poměr | 9 : 1 | | Příprava směsi | vstřikování PGM-FI | | Zapalování | elektronické | | Spouštění | elektrické | | PŘEVODY | | | Převodovka | pětistupňová | | Sekundární převod | kloubovým hřídelem | | Podvozek | | | Rám | dvojitý uzavřený z ocelových trubek | | Přední odpružení | teleskopická vidlice upside-down 45 mm, zdvih 130 mm | | Zadní odpružení | 2 tlumicí jednotky, kyvná vidlice, zdvih 100 mm | | Přední brzda | 2x 296 mm s třípístkovým třmenem | | Zadní brzda | 1x 316 mm s třípístkovým třmenem | | Přední pneumatika | 130/70R-18 | | Zadní pneumatika | 180/70R-16 | | Rozměry a hmotnosti | | | Rozvor | 1715 mm | | Výška sedla | 693 mm | | Palivová nádrž | 17 l | | Hmotnost bez náplní | 320 kg | | Servisní údaje | | | Servisní prohlídka | 6000 km | | Výměna oleje | 12 000 km nebo 12 měsíců | | Množství a spec. oleje | 3,7 litru při výměně filtru W-API, SE, SF nebo SG 10W40 | | Ventilová vůle | sání 0,13 mm,výfuk 0,32 mm |
 |