Poprvé se v naší republice představila nová modelová řada Husqvarny pro rok 2010, a to hlavně díky dovozci, panu Drahomíru Medveďovi a jeho společnosti Moto Prestige. Jezdilo se v Jiníně v listopadovém sluníčku, na motokrosech i endurech, na čtyřtaktech i dvoutaktech. Pro Supermoto testoval tentokrát David Čadek.
 Postupně se stává to, co jsme očekávali od chvíle, kdy jsme se dozvěděli, že italskou Husqvarnu koupilo německé BMW. Vedení německé společnosti má Italy prokouknuté a moc dobře vědělo, kde je bolavá pata této tradiční a dříve tak úspěšné společnosti, vyrábějící terénní speciály. Italský chaos, špatný přísun náhradních dílů, to vše je, zdá se, minulostí. Němci dosadili a stále ještě dosazují do Husqvarny své lidi a uvádějí věci na správnou míru. První byl prodej náhradních dílů. Z velkého skladu v Itálii dnes přes DHL dojdou díly až domů do dvou dnů, vše, co bývalo problémem, je najednou vyřešeno, stačilo jen udělat ordnung. U nás zůstal dovoz stále u stejné společnosti z Bělohorské ulice, i když se vloni přejmenovala z Cagiva Praha na Moto Prestige, pořád jde o stejnou firmu pana Medvedě. A tak značka, která získala v enduru, motokrosu i supermotu tolik světových mistrovských titulů jako nikdo jiný, má nyní zaplaťpánbůh zase dobrou perspektivu, aby se vrátila na místo, kde už dříve, ještě pod švédskými barvami, byla.
Vývojové oddělení BMW i Husqvarny spolupracuje na plné obrátky a chystají se nové modely a překvapení. Co se musí italské Husqvarně přiznat, její motocykly byly vždycky krásné, to Italové prostě umějí, s německou technikou se určitě dostanou ještě dál. První vlaštovkou je zcela přepracované čtyřdobé enduro 250 cm3, lehké, ovladatelné, s malým motorem. Následovat by měl vyšší objem, 310 cm3, a pak se postupně nejspíš vymění celá modelová řada. U nás Husqvarnu sedlají tradičně bratři Gottvaldové, oba také do Jinína přijeli, byla to značka Jana Kvasničky v supermotu, i ten se tu na nových modelech chvíli proháněl, a zapomínat bychom určitě neměli na největší domácí hvězdu této značky, na mistra světa v enduru Otu Kotrbu, který je s Husqvarnou spojován už skutečně dlouhá léta. My jsme se domluvili s Davidem Čadkem, jenž navíc bydlí nedaleko jinínského motokrosového areálu, vlastně jen za kopcem. Důvod byl více než jasný. David jezdí špičkově motokros i enduro, letos sedlal sice jinou značku, rakouské KTM, ale vedle domácího motokrosového seriálu se stal také absolutním mistrem republiky v enduru a mistrem republiky třídy Enduro 1 na čtyřdobé dvěstěpadesátce. Na portugalské Šestidenní potom vyměnil čtyřtakt za dvoudobou třístovku a jel pro změnu ve třídě Enduro 3. Vůbec mu to nedělalo potíže, změna třídy, ani změna motocyklu, a protože v Jiníně byly k dispozici jak endura, tak motokrosy, jak dvoutakty, tak čtyřtakty, jak malé objemy, tak velké, troufám si napsat, že v této republice není nikdo další, kdo by měl se všemi těmi objemy a dobami více současných zkušeností. A o to nám šlo. Novinářů, vlajících za padesátikoňovým speciálem, bylo v Jiníně jinak dost.
 Od dvoutaktu po čtyřtakt
Z Itálie přijel na české testování plný kamión motocyklů. K tomu se připojily ještě domácí zdroje a všechno bylo připravené. Nejprve ráno testovali novináři a jejich jezdci, potom přišla řada na veřejnost. A přijelo hodně lidí, pomohlo k tomu i výborné počasí, modrá obloha a podzimní listopadové slunce. David se činil, ač měl na všechno přibližně jen hodinu, dával si do těla a byl z toho docela hodnotný trénink. Vystřídal dvoudobé modely WR 300, WR 125, čtyřdobou TE 510, motokrosovou TC 450 a nakonec absolutní letošní novinku, lehkou čtyřdobou TE 250 s motorem vážícím pouhých 22 kilogramů. Na tu se v Jiníně těšili snad úplně všichni. To jsem poprvé zalitoval, že musím fotit a nemohu se převléknout do motokrosových hadrů.
Když všechno na chvíli utichlo a motocykly se připravovaly na další ježdění, mohli jsme si s Davidem o jeho poznatcích popovídat. A zde jsou jeho dojmy z nové modelové řady Husqvarna, i když neúplné. I tak si snad můžete udělat základní obrázek.
David Čadek: „Na Husqvarně jsem ještě nikdy předtím neseděl, byla to moje premiéra. První motorka, kterou jsem dneska testoval, byla třístovka dvoutakt. Mám ještě v živé paměti třístovku KTM, na které jsem startoval na letošní Šestidenní. Takže je logické, že budu hlavně porovnávat Husky s touhle značkou. Husqvarna je lehká, ovladatelná motorka, průběhem motoru ideální, do lesa jako stvořená, je hodná, je tam spodek i plynulý náběh. Jediné, co bych motorce vytknul, je normální spojka, která je trošičku tužší. V lese, kde se hodně spojkuje, bych uvítal hydraulickou spojku, která by šla lehčeji. To je asi jediná výhrada, kterou proti této motorce mám. Jinak je to skutečně ideální motorka.
 Další byla enduro stopětadvacítka, to je zase velice dobrá motorka pro mladé, začínající kluky, je hodně lehká a ovladatelná, je ale z ní přitom cítit dravost. Postrádal jsem u ní větší spodek, s tím by se muselo něco udělat, což by asi nebyl takový problém, nakonec nebyla ještě zajetá, měl jsem ji úplně novou. Prostě nastavit ji tak, aby se ze spodních otáček sbírala o trošičku lépe. Ale je to fakt ideální motorka pro kluka, který začíná. Dál jsem si vyzkoušel čtyřdobou pětsetdesítku enduro. Ta je ve stejné třídě jako dvoudobá třístovka. Motor je perfektní, pérování také, ale svou roli hraje vyšší hmotnost, pro kterou si dnes spousta soutěžáků vybírá raději dvoutakt. Hmotnost tuhle motorku hrozně limituje. Když jezdím mistrovství světa, vidím, že dnes většina jezdců ve třídě E3 dává přednost dvoutaktům, jenom kvůli váze. Nechtěl bych se s ní někde tahat v kopcích.
Potom jsem testoval motokrosovou čtyřistapadesátku. Líbila se mi po všech stránkách a nemám proti ní jedinou výhradu. Na rozdíl od endura ve stejné kubatuře má motokros karburátor. Sbírá se perfektně odspodu, točí se, pérování je ideální, opravdu se dá říct, že bych na ni mohl sednout a hned závodit. Je to povedený model. A nakonec jsem si vyzkoušel úplnou novinku, dvěstěpadesátku čtyřtakt enduro. Perfektní hmotnost, je to jedna z nejlehčích motorek, neli nejlehčí, kterou jsem měl v ruce, slušně se chová, i co se týká podvozku. Jediná výhrada je, že by se mohla ještě víc točit. Mohla by mít větší sílu ve vyšších otáčkách. Odspodu se sebere krásně, spodek je optimální. Asi se s tím dá něco dělat, motocykl má vstřikování a už na ni u nás mají k dispozici asi šest různých map. Navíc jsme jezdili s nezajetými motocykly a chtělo by to nejprve nějakou tu hodinu kroužit po trati. Prý je to potom dost změna k lepšímu.
 V dnešní době bych řekl, že se všechny motocykly přibližují stále víc k sobě. Jsou mezi nimi pořád menší rozdíly. Ať sednu na jakoukoliv motorku, posez a vlastnosti bývají srovnatelné s jinou. Věřím, že když teď do Husqvarny vstoupil bavorák, dá tomu preciznost a značka půjde nahoru. Že budou motorky držet a dělat velké pokroky. Ještě vloni, když jsem je na MS pozoroval, dávali na každý závod nový motor, aby jim vydržel, a letos už s tím Meo jede bez problémů a vyhrává. Takže udělali kus práce a zdá se, že půjdou nahoru.“Tak tolik absolutní mistr republiky v enduru pro rok 2009 a člen vítězného klubového týmu na ISDE 2009, David Čadek.
 David Čadek,narozen 15. 3. 1980,bydliště: Strakonice
Z Portugalska si David přivezl se svým týmem Haruda RAC Sedlčany první místo v klubové soutěži. Přesto říká, že byla právě skončená sezóna pro něj špatná. „Sice mám tituly mistra republiky, ale to pro mě není zase tak důležité, konkurence tu není taková, jaká by měla být. Nedařilo se mi v Evropě, jen díky povedeným dvěma posledním soutěžím jsem to dotáhl na páté místo. Ale byla během roku řada zranění a nebylo to ideální. Jsem rád, že je to za mnou, a už teď jsem zahájil přípravu na další sezónu. Chtěl bych se v nastávající sezóně víc věnovat motokrosu, objet celý český mistrák. Pojedu na čtyřistapadesátce a udělám všechno pro to, abych spoustu lidí předjel a pozlobil je. Je to ale hodně nabitá třída. V enduru pojedu zase Evropu a český šampionát. Tým je ještě otevřený, každopádně motokros pojedu za Motospeed Soběslav, za ně jsem jezdil i letos. V jaké třídě pojedu enduro ještě nevím, je to otevřené. Na Šestidenní jsem si vyzkoušel třístovku a hrozně se mi líbila.
Zdroj: Supermoto 01/10
Autor: Ivo Helikar
 |
Mezi oblíbené
RSS/XML
RSS feed komentářů