Duke se do současnosti vyráběl už ve třech podobách. Motor je stále stejný, LC4, i když se samozřejmě od první poloviny devadesátých let vyvíjel a zvyšoval se i jeho objem. První model nesl číselné označení 620, druhý 640 a třetí 690.
 Ovšem ta čísla jsou trochu zavádějící, protože ve skutečných objemech šlo o 609 cm3, 625 a 654 cm3. My se však dnes zastavíme hlavně u prvních dvou modelů, ten třetí, který přišel do výroby vloni, je na pohled očima majitelů ještě příliš zánovní. Rakouský Vévoda, což je překlad názvu Duke, si od samotného počátku svůj název zasloužil. Sportovní geny sportovní značky se nezapřely, šlo o jednoválcový supermotard na sedmnáctipalcových kolech, vhodný i pro běžné ježdění a zábavu, navíc vybavený špičkovými komponenty. V roce 1994 byla představena první generace s dvojicí předních světlometů vedle sebe a byla to, přiznejme si, na svou dobu motorka zvláštní a originální. Byla to taková kategorie sama pro sebe, a to Dukovi zůstalo i nadále. V roce 1996 dostal stroj elektrický startér a v roce 1998 ho nahradila druhá generace. Na modelu jste našli mnoho inovací a vylepšení, nový byl samozřejmě design, ale původní tvář se nezapřela. Móda supemota zachvátila mezitím celou Evropu a posléze i Ameriku, když si k tomu ještě navíc přidáme něco z genů funbiku, dostanete se k podobě modelu Duke. Radost z motocyklového ježdění, skvělé jízdní vlastnosti, hravost, lehkost a ovladatelnost, výkonný motor LC4, jen ta cena nebyla od začátku nijak nízká. Za originalitu se platí a platilo se i u modelu Duke.
Nebylo to jen takové lážo plážo ježdění, Duke měl tuhé sportovní sedlo, úzkou nádrž, přední vidlice upside down a zadní tlumič koncernový WP, řídítka ProTaper a brzdy Brembo, s předním velkým jednoduchým kotoučem o průměru 320 mm. Podvozek měl výrazně pevnou konstrukci s přesným držením stopy v zatáčkách, větší světlá výška umožňovala velký náklon, prostě sportovní srdce vhodné pro agresivní jízdu, pevnou, účinnou a bujnou, žádný poslušný cesťáček. Druhou verzi jste na první pohled poznali podle dvou předních světlometů pod sebou a takového jakoby vosího designu přední masky. Duke, původně supermoto, se stalo více motocyklem pro radost, pro závodní tratě KTM připravovalo jiné, lehčí speciály, i když ve větších verzích jste našli stejný jednoválec LC4.
 Během postupného vylepšování přicházely další technické změny, například v roce 2003 to bylo ovládání spojky. Nespoutaný motocykl si však stále dál zachovával výborné sportovní vlastnosti a byla na něm radost jezdit. Vlastně ani nepřipouštěl jízdu v nízkých otáčkách, čtyřka a pětka jako by protestovala proti poklesu pod čtyři tisíce. Musíte řadit a řadit, prostě si užívat opravdové sportovní, agresivní a nespoutané jízdy. Pětapadesát koní a 145 kg hmotnosti bez náplní chce už nějakou tu motocyklovou zkušenost. KTM Duke se moc nehodí k delším turistickým cestám, i když kdo ví, nač ho majitelé u nás používají. Je doma na zakroucených asfaltových silničkách a už druhé desetiletí stojí prakticky sám ve své vlastní motocyklové kategorii. S výjimkou dálnice a motokrosové tratě se na Dukovi vyřádíte prakticky všude. A když se vám nebude chtít dráždit elektrický startér, můžete se třeba sportovně procvičit mechanickým našlapáváním. Vše, co budete potřebovat, máte při ruce, přední vidlice lze nastavovat prakticky bez nářadí, v rukavicích. Na sportovní motocykl najdete třeba i překvapivě hodně prostoru pod sedlem.
Jak to vidí majitelé
Určitě nejde o motocykl určený pro rychlou jízdu po dálnicích: „Sedí se na ní zpříma, což ulehčuje zádům a je větší přehled při jízdě. Sezení je příjemné, protože má široké a měkké sedlo, ale pozor na spolujezdce. Sedlo je nakloněné a vézt kamaráda byl pro mě nepříjemný zážitek. ,Něčím‘ mě dloubal do zad... Takže, doporučuji pro pány jako spolujezdce vozit jen ženy.“ V úvodu článku jsme se nedotkli jedné vlastnosti, o níž jsme věděli, ale kterou nám znovu připomněl jeden z ohlasů: „Na závěr spotřeba – jako hovado – 7 litrů. Normálně 5,5 litru.“ KTM jsou známá větší spotřebou, je to možná dáno i tím, že se na motocyklu prostě nedá jet jinak než sportovně. Tuhle motorku si pořídí hlavně jezdec, který se chce vyřádit a nechystá se na cestu přes celou Evropu. Prostě takový sportovní funbike, nebo motocykl pro radost.
„Už podle testů jsem věděl, že tuhle motorku chci, protože jsem se o to dost zajímal. Říkal jsem si, to je moje krevní skupina, tu musím mít, aniž bych na tom někdy předtím seděl. Motorka se mi líbila, tak jsem ji koupil, něco jsem na ní předělal, zhruba po dvou tisících kilometrech jsem koupil originální věci na KTM na zvýšení výkonu. Akorát si musím trochu postěžovat, Češi mně nechtěli povolit zásah v garanci, když jsem měnil výfuk, i když to byl originál KTM. U Rakušanů žádný problém nebyl.“ Někdy bývá u KTM problém s kvalitou, nebo se to tak traduje, ale zajímavé je, že na Duka si nikdo v tomto ohledu nestěžoval: „Jsem spokojený, mám najeto sedmadvacet tisíc a motorku šest let a musím říct, že mě pořád bere. Teď přemýšlím o tom, zda ji neprodám a nekoupím si nový model.“ A pak, u Duka se prostě musí tahat za plyn, jízda v otáčkách je čistá radost, jen takové ježdění pro rohlíky by byla každopádně nuda: „Není to motorka na to, abych s ní jezdil na daleké výlety. Ale vyřádíte se do sytosti. Dá se s ní sice jet sedmdesátkou v klidu, ale jde o závodní motorku, ujedete na ní tímhle způsobem dva kilometry a přestane vás to bavit, musíte prostě přidat.“ Ale našel se i postesk na Duka 2: „Stejně by ale mohla mít i šestý kvalt, ten tam prostě chybí. Myslím, že u novějšího typu (690) to už dodali. Byl jsem s ní moc spokojený, sice to není nejlevnější motocykl a servisní intervaly jsou častější, ale stojí za to.“ Často se také dozvídáme, jak fungují brzdy, jak se hravě pokládá do zatáčky, jak se lehce převrací na horských zakroucených silnicích. A jaký je to neúnavný silniční atlet. A tak pořád dokola, v každém příspěvku bylo něco na téma motocyklu pro radost. Radost a řádění, to bylo leitmotivem každého dopisu. To je prostě KTM Duke, napříč generacemi, už patnáct let.
 Miroslav Brabec, 39 let, Suchdol n. Lužnicí
Jezdím od doby, co jsem získal papíry na malou motorku. Začínal jsem na Mustangovi, pak jsem měl stopětadvacítku čízu, stopětasedmu, dvěstěpadesátku panelku, jedenáct třistapadesátek panelek, mezi tím jednu Kalifornii, další Jawy 634, 632, 638. Jako první cizí motocykl jsem měl v roce 1996 Kawasaki GPZ 500R a pak jsem měl ještě čtyři Hondy VFR. Poslední osmistovku jsem prodal v roce 2003 a koupil Duka. Jezdím na Dukovi i za hranice, ale maximálně do Rakouska, to je kousek od nás. Jezdím jen tak pro zábavu, udělám 500 km okruh a jedu domů. Duka jsem chtěl odjakživa a dlouho jsem na něj neměl. Koupil jsem nový motocykl a jsem na prášky, myslím v tom kladném slova smyslu, je to radost.
 Jan Špicar, 35 let Hvozdince
Je mi 35 let a moje poslední motorka byla Jawa 50. Na velkou motorku jsem neměl ani řidičák, abych se nezabil. Letos jsem už nevydržel a udělal si řidičák. Nastal problém, jakou motorku. Bydlím nedaleko Hradce Králové a tam je zastoupení KTM, ale i jiných značek. Volba byla jasná, Duke. Chtěl jsem něco rychlého, ale také vhodného na horší cesty. Mám najeto 2000 km. Problém zatím žádný a vyhovuje tomu, proč jsem si ji pořídil. Je to motorka na kratší cesty, na klikaté a hrbaté, což je kolem HK ideální. Prostě nastartuji a jedu. Někdy není čas ani chuť se pořádně ustrojit. Což je asi chyba. Nejlepší pocit mám při rozjezdu a řazení rychlostí 1-5. Ale pozor, při rychlosti nad 140 km/h je motorka těžko ovladatelná, a to díky poryvu větru a vysokému těžišti.
 Oldřich Káně, 24 let, Kostelec nad Ohří
Minulý rok jsem se stal majitelem KTM Duke 2, motocykl jsem viděl asi před pěti lety a hned mi padl do oka. Předtím jsem nikdy pořádnou motorku nevlastnil, jenom Jawu nebo ČZ. A tak jsem si řekl, že do začátku by mohla být KTM dobrá. KTM Duke 2 je opravdu velice dobrá motorka a obzvláště musím zmínit její podvozek, ten je bez chyby, jak stavitelné tlumiče, tak brzdy. S výkonem také na ní nešetřili, těch 40 kW je opravdu znát a zvláště na druhý kvalt to umí opravdu moc hezké věci. Jediné, co jí dělá problém, je delší trasa. To pro mně už moc příjemné nebylo. A rovinky? Na těch se prostě nudíte, ale není to motocykl na cestování.
Zdroj: Supermoto 11/09
Autor: Ivo Helikar
 |
Mezi oblíbené
RSS/XML
RSS feed komentářů